Archivní exkurze do Anglie 11. – 20. května 2012
4 listopadu, 2012 | 
Author: autor: David Hubený
Tradiční archivní exkurze ČIS se letos vydala přes Kanál do Anglie. Vedle takových pokladů architektury a významných míst britských dějin jako jsou například Stonehenge, Salisbury, Wells, Bath, Canterbury a Stratford upon Avon, zamířila výprava do tří vybraných archivů a jedné knihovny. Z archivů se jednalo o britský Národní archiv v Kew, Churchillovo archivní centrum v Cambridge, kde byla navštívena i univerzitní knihovna, a nakonec archiv hrabství Norfolk v Norwichi.
Prvním z navštívených archivů byl Národní archiv v Kew, jehož depoty pocházejí ze 70. let a administrativní budova pak z 90. let 20. století. Základní filozofií archivu je být co nejvíce otevřený veřejnosti, čemuž odpovídá i větší počet badatelen rozdělených podle předkládaného materiálu a rozsáhlý počet pracovníků studoven. Velmi zajímavý je způsob práce s novými či začínajícími badateli, kterým je při první návštěvě archivu věnována zvýšená péče pracovníky zvláštního oddělení studovny, kteří jim vysvětlí organizaci archivu a pomohou při první orientaci v relevantních archivních fondech. Přínosem pro badatelskou veřejnost, kterým by se mohly inspirovat i velké archivy v ČR, je i fakt, že studovna, včetně jejího poradního programu, je funkční i v sobotu.
V rozsáhlých depozitářích je udržována teplota 17 °C a k dopravě ze vzdálenějších částí depotu či rozměrnějších archiválií jsou používány menší elektrické vozíky. Umístění materiálu není rozděleno podle oddělení nebo jednotlivých historických epoch, nýbrž podle frekvence výpůjček, přičemž nejméně, resp. naprosto nevyužívané archiválie jsou uloženy v dolech na severu Anglie. Tato opatření umožnila snížit dodací lhůtu pro archiválie do studovny na průměrných 30 minut.
U britských archivů je také patrná snaha o co nejširší zapojenost do různých kulturních akcí. Archiváři se tak věnují spolupráci se školami všech stupňů, které vybízejí své studentstvo, aby pro své úkoly využívaly i archiválií. Ročně tak Národní archiv navštíví 4.000–6.000 školáků různého věku. Vedle nich však existuje studovna i studovna pro velké badatelské výpravy a studovna pro utajené materiály.
Přes deklarovanou otevřenost a spolupráci s veřejnosti si hostitelský archiv kupodivu vymínil, že na exkurzi do areálu je ochoten přijmout jednorázově pouze desetičlennou skupinku a vůbec se neobtěžoval připravit ukázku dokumentů týkající se českých zemí. Naopak upozornění jednoho z členů výpravy, že právě procházíme kolem materiálů Foreign Office a signatury týkající se vztahů s Československem vyvolalo u průvodkyně podrážděnou reakci. Tento nezvyklý a nevstřícný požadavek však ostatní archivy již neuplatňovaly a naopak prakticky dokazovaly svoji velikou vstřícnost.
*****
V Cambridge jsme navštívili univerzitní knihovnu, kde nám místní kurátor mapových sbírek s velikým zanícením představil své poklady a připravil na ukázku i některé mapy týkající se českých zemí. Ve stejném městě jsme navštívili i Churchillovo archivní centrum, které je umístěno – jak jinak – v Churchillově koleji. Počátky archivního centra spadají do přelomu 60. a 70. let 20. století. Po smrti Churchillova syna Randolpha se akutně projevila otázka pozůstalosti jeho otce. Za pomoci dárců z USA se v roce 1973 podařilo otevřít soukromé archivní centrum, které žije bez státní podpory výhradně z finančních darů soukromých dárců.
Vedle základu tvořeného pozůstalostí Winstona Churchilla spravují tamní pracovníci téměř 600 archivních fondů – premiérů Margaret Thatcherové a Johna Majora, polního maršála Williama Slima, který velel britským jednotkám v Barmě za druhé světové války, nebo admirálů Jacky Fischera, Jamese Somervilla, Bertrama Ramsaye a prvního lorda admirality Alfred Duff Coopera, který rezignoval na svůj post na protest proti Mnichovské dohodě, a v roce 1940 přispěl k pádu vlád Nevilla Chamberlaina.
Jako renomovaný, byť soukromý archiv, se snaží aktivně vyhledávat nové přírůstky, neboť tamější Národní archiv nemá zájem o osobní fondy a zajímají jej výhradně dokumenty o tvoření politiky, kdežto Churchillovo centrum soustřeďuje archiválie o osobnostech a jejich charakterech. To vede k otevřenému přístupu k původcům či jejich potomkům, s nimiž se snaží budovat partnerské vztahy, díky nimž se podařilo získat i některé vskutku svérázné přírůstky, včetně kabelky a jejího obsahu „Železné lady“. Zároveň při exkurzi nám byly ukázány dopisy vyměněné mezi ní a Václavem Havlem. Margaret Thatcherová – jistě nesobecky bez ohledu na svoji písemnou pozůstalost – pomohla archivu získat peníze na nové křídlo. Archiv se díky četným darům věnuje velmi rozsáhle digitalizaci.
*****
Posledním z navštívených archivů byl archiv hrabství Norfolk, který sice na britské podmínky vznikl dost pozdě – až v roce 1963 – nicméně se vyšvihl na pozici druhého největšího archivu po archivu z Kew. I přes svůj pozdní vznik vlastní několik pozoruhodných archiválií – nejstarší spadá do období kolem roku 1090 a nejznámější a patrně i nejdelší je sedm metrů dlouhý záznam značek majitelů na labutích zobácích z roku 1419. Tento dokument měl být exportován do USA, ale archivu se podařilo v kampani získat peníze na jeho odkoupení.
Nedostatek financí také archiv nutí k tomu, aby se účastnil všech akcí hrabství, neboť touto sebepropagací získává nejen finanční zdroje (24 % badatelů se podle sociologického výzkumu, který si nechalo vedení instituce udělat, domnívalo, že archiv je užitečný pro obchodní aktivity), ale i dobrovolníky, na něž se archiv stále více spoléhá a to dokonce i při pomocných restaurátorských pracích. Dobrovolníci jsou obvykle buď studenti, nebo aktivní důchodci. Na existenci archivu jsou místní občané upozorňováni již od školních let, kdy mají za úkol za pomoci člena rodiny sestavit v archivu rodinný rodokmen (podle již zmíněného výzkumu 49 % návštěvníků se domnívalo, že archiv napomáhá udržovat rodinné a komunitní vztahy), nebo se pokoušejí vařit podle starých kuchařek.
*****
Vedle jmenovaných archivů byla navštívena i další místa, z nichž nejkouzelnější byly hrad Windsor, městečko Lavenham, které si díky hospodářskému úpadku uchovalo řadu kouzelně opitých křivolakých hrázděných domů, nebo impozantní Blenheim Palace s půvabnou rozsáhlou zahradou a pohádkový hrad Warwick. Velmi příjemným zakončením a rozloučením s Anglií pak byla cesta trajektem od bílých doverský útesů směrem ke Calais.
Posted in